Průpovídky 31 - To mu nemůžeš udělat
To mu nemůžeš udělat
Naše dcera má jednu vlastnost a teď nevím, zda ji mám nazvat dobrou či špatnou. Nerada se loučí se starými věcmi. I když už dosluhují, vždy hledá důvod, proč si je nechat, proč je nevyhodit do popelnice. Pro nás rodiče je to občas těžké, protože se jí tak věci hromadí a přitom už neslouží tak, jak by měly. Přinutit jí, aby se vdala třeba kočárku na panenky, s kterým si nikdy nehrála, stálo nadlidské úsilí a já jí musela vysvětlit, že když kočárek postavím u kontejnerů, druhý den tam nebude a bude ho doma mít třeba nějaká menší holčička (přepočítala jsem se, čekalo se 2 dny).
Nedávno jsem si koupila nový batoh, starý byl sice super a nečekaně vydržel skoro dva roky (absolutní rekord, ostatní se při každodenním nošení „nedožily“ roku, buď se utrhl popruh či přestal fungovat zip), ale vzhledem k tomu, že přežil několik katastrof v podobě lijáků, rozmašírovaných sušenek či vylitých nosních kapek, usoudila jsem, že je nejvyšší čas pořídit si nový. Koupila jsem si ten samý osvědčený model (do města neznám lepší), jen s jiným vzorem (na tom mi až zas tolik nezáleží), dokonce jsem vychytala nečekanou slevu v podobě stokoruny.
Přendala jsem všechny věci a starý dosloužilý batoh připravila na zrušení. Všimla si toho Růžajda a ihned začala zjišťovat, co s bývalým batohem zamýšlím. „Půjde do popelnice“ odpověděla jsem bezelstně, aniž bych čekala, co bude následovat. „Nééé, to mu nemůžeš udělat! Takovou dobu ti sloužil a ty ho chceš vyhodit??“ upřímně se rozohnila. Začala jsem blekotat něco o tom, že si to možná ještě rozmyslím a třeba ho hodím do pračky a pak si ho schovám, kdyby se mi třeba ten nový rozbil nebo namočil. V duchu jsem si myslela, že batoh budu muset vyhodit tajně, aby to malá neviděla a nemohla protestovat.
Pak jsem se však zamyslela, že v něčem má možná Růžajda pravdu. Poslední batoh na rozdíl od svých předchůdců opravdu odsloužil spoustu času „bez nehody“, nikdy nezlobil, doprovázel mne na cestách necestách a já bych se mu za ty věrné služby odměnila špinavou popelnicí. Možná mají i neživé věci něco jako duši a my to jen nevnímáme. Něco jiného je, když je věc opravdu nepoužitelná a celkově neopravitelná (roztrhaná, plesnivá, děravá apod.), tam už je ta popelnice či sběrný dvůr asi na místě, ale věc, kterou jen vyměníme za novější, méně opotřebovanou? Přiznávám, batoh čeká na vyprání a půjde do skříně, co kdyby...
