Průpovídky 3 - Zlomyslný čížek
Zlomyslný čížek
Když dáte nadšenci pro přírodu do ruky krmítko, zákonitě to musí špatně dopadnout. Jsem toho zářným příkladem. Nejdřív bylo krmítko, pak dlouhé přemýšlení (to víte, máme dva kocoury – příležitostné lovce), kam s ním a nakonec provizorní instalace na místo, kde zůstalo dodnes. Už jsem dál nepřemisťovala, toto místo se ukázalo jako naprosto ideální. Stříška u zahradní boudy naproti novému plastovému oknu se stala dokonalým prostorem pro hladové zpěvné ptactvo z širokého okolí a zároveň i pro nás jako pozorovatele naproti. V době nepohody leží krmná směs pod stříškou a v období sucha zrní vždy ještě navíc pohodím po vlnitém plastu stříšky.
Zajímavé bylo, jak tento nový zdroj přijali opeřenci. Ze začátku to zklusili opatrné sýkory koňadry, modřinky a tu a tam přiletěli zvědaví vrabci domácí – hejno, sídlící v hustém keři u protější prodejny. Zážitkem se stala návštěva houfu barevných stehlíků a párkrát i dlaska, pochutnávajícího si na zaschlých peckách třešně, rostoucí těsně vedle stříšky. Jelikož byla letošní zima delší, než by bylo zdrávo, přikrmovala jsem okřídlené návštěvníky i po Velikonocích, kdy se ke krmítku začali stahovat i čížci, zvonci, vrabci polní, pěvuška obecná, pěnkavy obecné a krásné pěnkavy jíkavci.
„Hlavně aby tu zas nebyl ten zlomyslný čížek!“ prohlásila jednou Růžajda. Zatvářila jsem se překvapeně, protože jsem si vůbec neuměla představit, čím se nejdrobnější návštěvník našeho krmítka o tento přívlastek zasloužil. „Proč právě zlomyslný čížek?“vyzvídala jsem, jestli má toto sousloví nějakou příčinu. „Nevím, mně se to tak líbí“ potměšile se uculovala Růžajda.
Jednou, když jsem byla malá, táta domů přinesl párek čížků ani nevím odkud a od koho, já pro ně asi dva roky sháněla semena nejrůznějších dřevin a časem zjistila, že jsou to ti nejmírumilovnější ptáčkové, jací mohou být. Zkusila jsem se zamyslet, čím by tedy mohl být žlutozelený drobeček zlomyslný. Třeba že by ujídal ostatním ptáčkům zrní těsně před nosem, tedy vlastně před zobákem? Nebo by si schválně sedal na větve nad krmítkem a s tělesnou potřebou by čekal, až pod ním budou skákat hluční vrabci nebo dokonce dominantní kos? Marné by také nemuselo být šíření poplašné zprávy, kdy by schválně plašil ostatní imaginárním nebezpečím, aby na něj zbylo více krmení. Asi by se dalo vymyslet ještě několik dalších „zlomyslných“ kousků, ale pořád se nemohu srovnat s tím, jak by se tato čistě lidská vlastnost mohla u tak subtilního tvorečka objevit.
Sousloví „zlomyslný čížek“ se stalo nakonec jakýmsi naším heslem; vždy jsme se po sobě podívaly a v našich očích by bylo vidět, že když to řekneme, na rozdíl od vás my dvě přesně víme své. Neřeknu vám přesně co, ale důležité je ono tiché spiklenectví, které by se nikdy nemělo vytratit.
Fotografie: První zprava - zlomyslný čížek
