Průpovídky 24 - Strážkyně hory
Strážkyně hory
Chodíte- li občas do přírody, jistě víte, že nejhorší zvíře, na které můžete narazit, je u nás kromě obtížného hmyzu pouze zlý člověk. I když...
Nastaly velikonoční prázdniny, meteorologové slibovali slunečné počasí, stačilo jen naplánovat trasu a vyrazit se I s dcerou podívat na probouzející se přírodu do nějaké divočiny. Zvolila jsem oblast okolo středočeského Srbska a nemýlila jsem se; bylo tu krásně, až srdce plesalo: jarní efemery a k tomu všemožní živočichové, nesmělí motýli, uzpívaní ptáci, skotačivé veverky, zkrátka nádhera. Potřebovala jsem dojít až k jednomu konkrétnímu kopci a rozhodla se, že si z časových důvodů zkrátíme cestu přes jiný kopec. Stoupalo se pomalu, protože převýšení bylo značné, přestávky jsem dávala nejen kvůli únavě, ale i na prohlídku všech zajímavých rostlin okolo. A že jich bylo! Najednou jsme zaslechly docela výrazný dusot. "Asi jsme vyplašily stádo jelenů," říkám Růžajdě. Pak jsem přemýšlela, jaký tuzemský živočich může vydávat podobný hluk a dodala jsem: "Nebo prasat..."
Vzpomněla jsem si, jak mě kdysi kolegyně- manželka myslivce ubezpečovala, že prasata jsou vlastně plachá a před člověkem prchají. Hlavně to nesmí být bachyně s mláďaty, tam jde prý veškerá sranda stranou. "Jé, mamísku, támhle se kutálí malé prasátko" pronesla Růžajda, zadívajíc se na vrchol hory tak o 50 metrů dál. Má lepší oči než já, takže vidí úplně všechno.
"Růžajdo, prcháme..." povídám malé a vzpomínám na jednu starou reklamu se sloganem: Já nemusim, já už ho vidim... Kdo by řekl, že něco podobného jednou zažiju i v praxi.
Napadlo mě, že když bachyně uvidí, že její teritorium opouštíme, třeba dá pokoj. Nedala. Bohužel po strmých kamenitých úbočích se špatně utíká a při dvou nutných přestávkách na popadnutí dechu jsme slyšely, že je nám v patách a z nevelké dálky nás stále kontroluje, jestli jsme si to nerozmyslely.
Takto jsme se štěstím doklouzaly až na cestu v údolí, já zahodila klacek, který by mi stejně asi byl k ničemu a vydaly jsme se na zpáteční cestu s jedním hororovým zážitkem, který bych si už nemusela nikdy zopakovat. Až o něco později jsem se od dalšího kolegy dozvěděla, že jsme měly “zcepenět” a bachyně by si nás po chvíli přestala všímat. Ale vydržte to...
