Rostliny - Tylecodon
Tylecodon
A jsme u posledního komentáře k fotogaleriím jednotlivých rodů a to u rodu Tylecodon. Název Tylecodon vznikl přesmyčkou z názvu rodu Cotyledon, do kterého původně všechny tylekodony patřily. Proč vlastně dostaly výsadu vlastního rodu? Zatímco kotyledony jsou stálezelené, neopadavé, rostliny rodu Tylecodon (čeleď Crassulaceae) jsou sezónně opadavé byliny a polokeře obvykle se ztloustlou bází. Rostou buď jako zakrslé geofyty nebo jako pachykaulní drobnější stromy až do výšky 2,5 metru. Nejvíce druhů bychom mohli nalézt v oblasti Richterveldu a Knersvlakte v provincii Severní a Západní Kapsko. Při pěstování v kultuře si udržují růstový cyklus ze své domoviny, rostou tedy od podzimu do jara. Na konci sezóny (ta trvá zhruba od srpna do dubna) se u dospělých rostlin objevuje terminální květenství s menším či větším počtem květů. V období klidu je dobré nechat rostliny na světle, protože stále asimilují povrchem pachykaulu. Já osobně tylekodonům už koncem června začínám čas od času dávat velice malé dávky vody a na konci vegetace přestávám zalévat během března až dubna.
Prvním naším tylekodonem byl zakoupený „úlovek“ z pražské prodejní výstavy kaktusů a sukulentů – lokalitní Tylecodon
leucothrix. Hned prvním rokem nakvetl, a tak jsme měli dostatek semen pro vytvoření potomstva. Když má tento druh dostatek světla v době vegetace, vypadá už od mladého věku velice zajímavě. Už i malé semenáčky mají zřetelné kaudexy a na jaře shazují listy. Já osobně jim však prvním rokem nepřestávám dávat vodu, ale nevadí, když občas přeschnou.
Za ty necelé dva roky od dostavby našeho polykarbonátovníku se rodinka tylekodonů docela rozrostla několika dalšími nákupy a hlavně výsevy semen lokalitních rostlin. V těchto dnech asi 5 druhů kvete, což je známkou toho, že se jim snad u nás líbí.
Náhledy fotografií ze složky Tylecodon
