Rostliny - Sinningia
Sinningia
Do čeledi Gesneriaceae patří mnohem víc rodů, než jen tento. Jen ale rostliny rodu Sinningia mají ukázkově kulatou nebo mírně zploštělou hlízu s celou horní částí nad substrátem, tedy bez problémů vystavenou na odiv. Existuje asi 60 druhů, většinou z Brazílie (jen malé množství druhů pochází z Mexika, Venezuely, Argentiny či Peru).
Většina druhů vyžaduje jeden či několik měsíců klidu. To znamená, že když stonek s listy začne po odkvětu vadnout, měla by se také omezit zálivka. Hlízu je dobré držet nasucho při mírně snéžené teplotě až do narašení nových nadzemních částí. V tuhle dobu je také vhodné přesazovat. S objevením nového stonku (stonků) můžeme začít zase opatrně zalévat.
Encyklopedie Dicotyledons od U.Eggliho a kolektivu pomocně rozdělila celý rod na pět skupin (v závorkách uvádím rostliny z naší sbírky, u kterých vím, kam je zařadit):
1.Stonkové druhy (S.aggregata, S.lineata, S.macrostachya)
2.Růžicovité druhy (S.eumorpha)
3.Druhy s listy v přeslenech (S.leucotricha)
4.Klasnaté druhy
5.Jednolisté druhy
Asi jsem na tom podobně, jako mnozí z vás, kteří jste si někdy začli s tímto rodem. Prvním druhem mé sbírky byl druh asi nejatraktivnější a zároveň nejodolnější – Sinningia leucotricha. Vypiplala jsem si jí z maličké rostlinky a dnes už má hlíza něco pod deset centimetrů. Pravidelně kvete a v okamžiku, kdy 
se začnou objevovat na novém stonku květy, je také nejkrásnější. Červené trubkovité květy se pak otevírají jeden za druhým, až z nich zbydou jen pootevřené zobaté semeníky s velkým množstvím prachových semen. U výsevů doporučuji trpělovost, neklíčí okamžitě, a i pak po vyklíčení zpočátku přirůstají semenáčky velice nepatrně. Když si ale počkáte, stejně jako já, jednoho dne budete mít krásnou pravidelnou hlízu s velice vzhlednými nadzemními částmi.
Fotografie:
Sinningia leucotricha
Náhledy fotografií ze složky Sinningia
