Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Portulaca

A jsme u rodu opět s mírně plevelnou pověstí. Dostal své jméno pravděpodobně podle latinského slova portula, což znamená „malá dvířka“, podle způsobu otvírání semeníku – z něj se totiž vždy příčně odklopí malinké víčko, aby se pak mohla sypat drobná černá semena. Pokud nechceme pěstovat nechtěné potomstvo v okolních květináčcích, musíme vždy včas semeníky odstranit, nebo semena vysypat poctivě do sáčku. Jinak si rostlina poradí sama a věřte mi, že nejlépe klíčí ty nejplevelnější druhy.

Rostliny tohoto rodu (čeleď jak jinak než Portulacaceae)jsou celosvětově rozšířené, nejčastěji však v subtropech a tropech. Jsou to buď jednoletky s rozptýlenými kořeny, rozmnožující se přesevem velkého množství semen, nebo víceletky povětšinou s nějak ztloustlými kořeny, občas až do velikosti malého kaudexíku. Jihoamerické druhy často vynikají i rozměrnými výraznými květy (průměr do 5cm). Když se k tomu ještě přidají výrazné bílé chlupy mezi listy, dává to dohromady docela zajímavé rostliny, dnes ještě pořád na okraji pěstitelského zájmu.

Druhů má tento rod téměř jednu stovku, i když se názory na jejich počet dodnes liší. Protože australské, africké a indické druhy jsou stále hodně nedostupné, zatím se mi sešly hlavně americké druhy.

První portulakou v mé sbírce byl jeden záhadný druh, nejpodobnější druhu P.grandiflora především svým velkým růžovofialovým květem. Předloni jsem z této rostliny získala i semena. Jaké bylo mé překvapení, když mi majitel jednoho ze semenáčků hlásil, že mu nekvete růžově, ale čistě bíle! Myslela jsem si, že si mě dobírá, ale vše potvrdil zasláním nádherných fotografií rozkvetlé rostliny. Představte si skoro 5cm velký smetanově bílý květ uprostřed s růžovou bliznou. Nepředpokládám, že by ve své recesi zašel až tak daleko, že by barvu květu počítačově retušoval jen proto, aby si ze  mě vystřelil :-). Jedná se podle mě pravděpodobně o albína, protože žádnou jinou bílekvetoucí portulaku nemám (až na P.halimoides s velmi drobným květem a úplně odlišným habitem). Moc si vážím toho, že mi hrdý majitel rostlinu zapůjčil k nařízkování, což se také úspěšně povedlo. Teď už jen čekám, až některý z řízků vykvete a úplně otevře svůj květ. To bude radosti…

Fotografie: Portulaca sp. - velkokvětá