Rostliny - Lewisia
Lewisia
Možná se ptáte, proč jsem tak maličkému rodu (ani ne 20 druhů) věnovala celou rubriku. Mám na to pohotovou odpověď: patří totiž do mé oblíbené čeledi Portulacaceae a přestože zatím moc druhů nevlastním, předpokládám, že časem budou přibývat. Jsou totiž zajímavé i tím, že zimu mohou trávit mimo vytápěný skleník, ideální je nějaký kryt proti vlhkosti (u nás je to foliovník), v horším případě se lewisie mohou nechávat přímo na skalce (určitě s dobrou drenáží).
Podle encyklopedie Dicotyledons od U.Eggliho má rod Lewisia pomocné rozdělení do šesti sekcí:
Lewisia – s listy zatahujícími, stopečky spojené, kališ.lístků 2-9, na povrchu s rýhami, celý květ zavadající v období plodu (L.disepala,L.maguirei, L.rediviva)
Brachycalyx – s listy zatahujícími, jednokvětá, květ přisedlý, se zabarvenými palisty a kališ.lístky (L.brachycalyx, L.kelloggii )
Erocallis – s listy zatahujícími, hlíza kulatá, stopka s dobře vyvinutými listy, obvykle v přeslenech po třech (jediný druh L.triphylla)
Oppositifolia – s listy zatahujícími, stopka s dobře vyvinutými protilehlými listy, stopečka dlouhá a štíhlá (jediný druh L.oppositifolia)
Pygmaea – s listy zatahujícími, většinou dost vzpřímenými, květ jednotlivý nebo květenství s několika větvemi (L.longipetala, L.pygmaea, L.nevadensis, L.stebbinsii)
Cotyledon – s listy stálezelenými, obvykle hodně širokými, květenství vysoké, hodně rozvětvené (L.cantelovii, L.columbiana, L.congdonii, L.cotyledon, L.leeana).
Pravdou je, že levisie u sukulentářů zas tak často nenajdete, jsou rozšířené a právem oblíbené hlavně mezi skalničkáři. Tyhle nenáročné sukulentní rostliny nevyžadují přehnanou péči, přesto je mimo skalničkářské kruhy docela problém nějaké levisie potkat. Já osobně jsem jako první sehnala 
drobnou Lewisia pygmaea, dodnes se jí docela daří v létě v miskách venku na zahradě, od podzimu do jara nasucho v nevytápěném foliovníku, kde jí zaschnou čárkovité listy, které by určitě mráz těžko snášely a zimu přežívá jen jako tlustý kořen, skrytý pod substrátem. Každý rok hojně kvete, dává semena, která vyzkoušeně bez problémů klíčí. Mnoho dalšíh druhů už nemám, proto jsem se vloni rozhodla objednat lokalitní semena řady druhů u jednoho pěstitele v Německu, bohužel dodnes jsou vysetá bez úspěchu (třičtvrtě roku). Nezbyde, než pravidelně navštěvovat alpinkářské prodejní výstavy, nebo se poptávat přímo u skalničkářů.
Podle toho, jestli časem přibydou nějaké fotografie nakvetlých levisíí v této rubrice, snadno zjistíte, zda jsem při doplňování kolekce rodu Lewisia byla alespoň částečně úspěšná.
Náhledy fotografií ze složky Lewisia
