Smírčí kříže 16 - Alexovice - Pekárka
Alexovice – Pekárka
Tip na prohlídku tohoto moravského křížového kamene jsem opět dostala od kamarádky, která už ho v minulosti navštívila spolu s partou 
podobných nadšenců – hledačů smírčích křížů. Měla jsem si zapamatovat, že v blízkosti Alexovic (části jihomoravského města Ivančice) najdu 
kopec zvaný „prdel“ (odpusťe mi ten vulgarismus, ale jak uvidíte, je naprosto na místě) a na jeho vrcholu stojí dobře viditelný, přes metr vysoký křížový kámen.
Nemaje mapu, vylézám z auta na okraji Alexovic a ptám se dvojice místních žen, čekajících na autobusové zastávce, kde se tady dá najít zmiňovaná „prdel“. Obě se na mě podívaly se zvláštním výrazem ve tváři, asi odhadovaly, z kterého nejbližšího ústavu jsem mohla utéct. Začínám upřesňovat svůj požadavek a líčím, že by to tedy měl být kopec, dělající podobou čest svému jménu. Ženy se trochu uklidnily, pak si vzpomněly, že by to mohla být jistá Pekárka a máchly rukou kamsi na západ od místní zástavby. Asi byly rády, že po nich už nic víc nechci.
Silnice vedla podél meandrů řeky 
Jihlavy a zanedlouho se po levé straně vynořilo návrší, porostlé holým akátovým porostem. Na vrchol se už muselo pěšky kolem informační tabule, objasňující složení tohoto slepencového kopce a s výčtem botanických pokladů, které zdejší přírodní park chrání. To mi však bylo v této roční době jedno, podloží stejně vidět nebylo a koniklece a další vzácnosti parku zasloužile odpočívaly v očekávání příznivějších jarních dnů. Zato křížový kámen jsem objevila dobře viditelný na samém vrcholu zaobleného kopečku. Stál mírně nakloněný ke straně, na přední straně s reliéfem latinského kříže a nějakého podivného předmětu vedle něj. Údajně se měl z tohoto místa zřítit dolů koňský povoz, což asi pro koně i vozku znamenalo dost nepěknou smrt. Ať už byla příčina jakákoliv, památku v podobě otesaného kamene si určitě zasloužili.
Po obhlédnutí kamene ze všech stran jsem si začala všímat i okolí. Byl odtud naprosto úchvatný výhled na řeku dole, na malý ostrov uprostřed říčního koryta a na obzoru i na lidské příbytky nedalekého města. Ve světle téměř zapadajícího zimního slunce vypadalo vše neuvěřitelně malebně.
Nafotila jsem si zajímavý kámen, řeku a vydala se zpátky k silnici a odtud dál na zorané pole naproti návrší, bahno, nebahno. Až s dostatečným odstupem jsem musela dát kamarádce zapravdu, nad silnicí se tyčily lidské hýždě (slušně řečeno), jako vyšité. Jako by se nějaký obr předklonil a nám všem tímto gestem ukázal, co si o nás myslí. Dnes už je 
jedno, jestli Pekárka dostala mírně vulgární, přesto ale výstižnou přezdívku jen od party veselých turistických nadšenců, či se jí tak říká odjakživa a jen ony oslovené ženy nevěděly, která bije. Tahle večerní zastávka na cestě do Brna určitě stála za hřích a věřte mi, že si z vás v žádném případě nedělám…..legraci.
Fotografie:
1.- 2. Křížový kámen
3. Temeno kopce
4.+ 5. Výhled z kopce
6.+ 7. Pekárka
Pekárka
odysseus, 5. 5. 2019 5:48