Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Chebsko – Skalka - Komorní Hůrka – Bříza – Dolní a Horní Hraničná – Výhledy

Na celé tohle putování za smírčími kříži Chebska vpomínám jako na zkoušku svých sil, při jejichž výběru jsem si sáhla hodně hluboko. Do poslední chvíle jsem netušila, zda se jednodenního výletu organizované skupiny hledačů křížů budu moci zúčastnit. Den předtím jsem si tedy vyjela prohlížet okolí Žihle a telefon, že mohu do Chebu přijet, se ozval v okamžiku, kdy jsem měla v nohách dobrých 20km. Ten telefon znamenal to, že mě druhý den čeká dalších „ostrých“ 30 km. Bylo to asi jediné mínus, protože mě čekaly kameny, které bych sama asi nikdy nenavštívila, v blízkosti malých vesniček a v jedné chvíli až na hranicích s Německem. Některé z křížů bych bez znalosti GPS pravděpodobně nikdy nenašla, nabídku připojit se ke skupině jsem tedy dost uvítala a nelitovala nedostatečného odpočinku před výpravou. Koneckonců ostatní hledači na tom nebyli o moc líp, měli za sebou v několika předešlých dnech mnohem víc kilometrů, než jsem měla já.

Aby se z článku nestal román, část křížů, patřících katastrálně na území Chebu nechám na jiný článek a dnešní anabázi zahájím až za zdejší přehradou Skalka. Kamarádka, která mě obětavě vyzvedla na chebském nádraží, dostávala naštěstí přesné údaje o tom, kde se pohybuje skupina, která vyrazila na cestu asi necelou hodinku před mým příjezdem. Naším cílem bylo skupinu co nejdříve dohonit a nejobtížnější část cesty v blízkosti hranic už absolvovat pohromadě. Znamenalo to jít o poznání rychleji, než šli oni, tudíž jsme se příliš „necouraly“ a raději nasadily hodně ostré tempo, za které by se nemuseli stydět ani profesionální chodci. Jediný okamžik odpočinku byl vždy u kříže a ten první v téhle části cesty přišel hned za přehradou v malé osadě s výběhem pro koně. Ve zdejším kraji se zdá většina křížů hodně podobných, z kamene je vytesán latinský kříž, jehož hrany se dnes už erozí zakulatily do oblých tvarů. Liší se jen poměry mezi délkami ramen a těla křížů. Další kříž v blízkosti jedné z nejmladších (dnes už nečinných) sopek u nás – Komorní hůrky vypadal tedy hodně podobně, jako ten předchozí, byl snad jen o něco vyšší. Nebyl čas se zde dlouho zdržovat, navíc začalo docela vytrvale mrholit, vydaly jsme se opět rychlým tempem  k dalšímu cíli – obci s názvem Bříza. Tady jsme musely chvíli hledat, protože kříž stál schovaný v hustém křoví kus za vesnicí. Pohyb deštěm rozmáčeným terénem nebyl nejlehčí, ale nás popoháněla vidina vzdalujících se předchůdců v hledání. V době mobilů lze naštěstí hledání ulehčit radou na dálku, kříž jsme nakonec našly, vyfotografovaly a tradá zase o kus dál. Naši „uprchlíci“ už nebyli zas tak daleko, bohužel jít ještě rychleji, než jsme šly, se už nedalo, a tak jsme je doháněly jen velmi pozvolna. V Pomezí nad Ohří, přes které jsme procházely, mě zaujal pozdně románský kostel sv.Jakuba z 1.pol. 13. století, který však v popředí mírně hyzdila velká tržnice asijských obchodníků. Čtvrtý kříž bez jednoho ramene v obci Dolní Hraničná jsme našly už zase opuštěný, nezbylo než ho opět rychle zvěčnit i s pózující dojnicí v pozadí. Členy výpravy se nám podařilo najít u dalšího kamenného kříže v katastru obce Horní Hraničná; bylo to za pět minut dvanáct, protože hranice už byly v dohledu.

Následující kříž bych bez přesných souřadnic určitě nenašla, cesta k němu vedla úplně pustou krajinou, a pak hustým smrkovým lesem. Stál na malém palouku hluboko v lese. V ničem se nelišil od předchozích křížů, jen měl z jedné strany nastříkanou černou značku a z druhé strany ho „zdobilo“ několik důlků od střel, pravděpodobně si u něj  pohraničníci krátili dlouhou chvíli ostrou střelbou.

Zpět k Chebu jsme se všichni vraceli kolem prosklené rozhledny, my dvě s kamarádkou jsme si mohly trochu vydechnout, protože už před námi nikdo neunikal, a tak cesta k Chebu plynula v klidu a pohodě. Bylo znát, že účastníci výpravy se už dlouho znají a tvoří hodně přátelskou partu, aby ne, vždyť takhle společně mapovali kříže už na mnoha místech celé republiky. U mě se už dostavovala únava, docela jsem byla ráda, že už jsme na zpáteční cestě a na ní nás čekal jen poslední z křížů. Ten však už patří na území Chebu, nechám ho tedy do volného pokračování tohoto vyprávění na někdy příště, kde představím chebské kříže a také jeden krásný mezní kámen.

Fotografie:

1.+ 2. Kříž v osadě u přehrady Skalka

3. Sopka Komorní Hůrka

4. Kamenný kříž v blízkosti Komorní Hůrky

5. Kříž u obce Bříza

6. Kostel sv.Jakuba v Pomezí nad Ohří

7.+ 8. Neúplný kříž v Dolní Hraničné

9. Kříž u Horní Hraničné

10.+ 11. Kříž na hranici v místě zvaném Výhledy

12. Kamenný blok v trávě v blízkosti lesa u hranic