Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Předběžný průzkum vrchu Vinice

Již poněkolikáté projíždíme po silničce mezi obcí Hvožďany a Málkovice směrem od varské silnice na Pernarec, abychom se opět dostali u Šipína na vrch Kozinec. Do tohoto lesního kopce jsem se docela zamilovala, má jakési zvláštní kouzlo, které nutí náhodného návštěvníka se na něj vracet, spočinout na jeho malém temeni a kochat se výhledem do klidné krajiny okolo. Když se dostatečně nabažíte, seběhnete dolů a opět stanete v úžasu před tím, co příroda před mnoha miliony let vytvořila a nechala pro potěchu našeho oka. Ale o Kozinci to dnes není.

Ze zdejší mírně zvlněné krajiny vystupuje pár výraznějších vrchů: Zbraslavský vrch, Krasíkov, Polínský vrch (o všech už jsem v minulosti psala). Jsou to všechno pradávné sopky, které v době své aktivní činnosti vychrlily bazaltickou horninu ze svého nitra a ta pak ztuhla a později zvětrávala v různých útvarech a velikostech.

Nedaleko Pernarce u obce Skupeč se takto vylila další sopka, která dala základ vrchu jménem Vinice (589 m. n m.). Z jižní strany jde o hodně výrazný kopec, zčásti zalesněný, ze západní strany jakoby vykousnutý. Z turistické mapy jde vyčíst, že se zde v pravěku nacházelo výšinné pravěké sídliště, což dokázaly archeologické sondy v některých částech kopce (východní úpatí a prostor lomu na západní straně). Další nálezy potvrdily pozůstatky chamské kultury a také z pozdně halštatského období.

Hledala jsem, jak kopec přišel ke svému jménu a našla jsem. V dobách, kdy zdejší pozemky patřily tepelskému klášteru, nechal jeho probošt vysadit na svazích kopce vinice; dále se zde pěstovala čemeřice černá a zelená (sloužily k výrobě šňupavého tabáku). Dnes je kopec zpustlý, vinnou révu nahradil smíšený les. Západní část kopce je z větší části odtěžená; pod lomovou stěnou leží moře čedičových kamenů. Na vrcholové plošině stojí zbytky betonových základů nějakého železného stožáru- dohaduji se, že to možná souviselo s blízkostí západních hranic.

Přišli jsme od obce Skupeč po rozbahněné polní cestě a na dně lomu se nám naskytl pohled na moře mechem obrostlých kamenů, stoupající ke skalní stěně. Nerozumně jsme se dali do šplhání po vlhkých kamenech, mezi kterými místy ještě ležel sníh. Vydrápali jsme se až na temeno pokryté starou rozválenou trávou, tu a tam trčelo torzo mrtvého stromu a pod tím vyrůstaly nové náletové dřeviny. Výhled směrem k západu potěšil oči a dal zapomenout na udýchané plíce; být lepší počasí, dalo by se tu sedět a kochat se krásou krajiny okolo vrchu. Pokud byste někdy zatoužili užít si pohledy do dálky, doporučuji nešplhat lomem, ale vzít to na jihozápadním úbočí, kde najdete postupně stoupající stezku mezi stromy.

Fotografie:

1. Kamenné moře na dně lomu

2. Skalní stěna v lomu

3. + 4. Výhledy z vrcholové plošiny

5. Betonové základy železného torza na vrcholu