Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Vysoká pec v Šindelové

Rok se s rokem sešel a mě napadlo vrátit se k jednomu zajímavému místu kousek od mého rodiště. Přestože jsem místo míjela častokrát v dětství (projížděl tudy linkový autobus z Dolní Rotavy do Šindelové), když jsme s bratrem jezdili za Šindelovou k lesnímu rybníku na živé krmení pro akvarijní rybičky, vůbec si nevybavuji, že tu stálo něco podobného. Stálo, ale v dětství jsem podobným zajímavostem nepřisuzovala důležitost.

Bývalé vysoké pece jsem si všimla až díky nádherným fotografiím na netu (autor byl buď moc šikovný fotograf se štěstím na počasí při fotografování, nebo uměl dobře používat program na konečnou úpravu fotek- určitě nechci hanět, každému, co jeho jest) a říkala jsem si: taková nádhera tam fakt stojí? Umínila jsem si, že se při vhodné příležitosti u ruiny zastavím.

Povedlo se to v závěru loňské zimy. Počasí nebylo bůhví jaké, zataženo, mrazivo a tu a tam poletovala drobná vločka, ale ve zdejších končinách to není nic neobvyklého, vzpomeňte si, že Šindelová častokrát vítězí v pomyslných soutěžích o nejchladnější místo v kraji a často i v celé republice. Říkala jsem si, že provedu alespoň zevrubný průzkum, jak se k peci člověk dostane a jak dnes vypadá.

Pro neznalé ve zkratce přidám pár informací, vyčtených z infotabule u objektu. Ze svého dětství si dobře vzpomínám, že zdejší drsný kraj jihu Krušných hor byl v minulosti známý těžbou různých kovů, častokrát jste narazili na tabulky, varující před vstupem do bývalých štol a šachet. Vytěžené kovy se musely pochopitelně nějak zpracovávat, takže v okolí vznikaly hamry a tavírny. U Šindelové je od roku 1340 zakládali Šlikové a v 16. století postavili i první huť. V první polovině 17. století ve zpracování kovů pokračovali Nosticové, nechali vybudovat vysokou pec a v 19. století přidali druhou. V železárnách, které tvořily kromě pecí i válcovny plechů, kalírny a hamr, jako palivo sloužilo dřevěné uhlí (později hnědé uhlí z dolů u Sokolova) a jako pohon voda, kterou jako jeden z prvních v republice nahradil parní stroj. V první polovině 19. století železárny měly skoro tisícovku zaměstnanců a dodávaly elektřinu do širokého okolí. Výroba se zastavila s koncem 2. sv. války a pec v Šindelové začala pomalu chátrat. V roce 1958 získala statut kulturní technické památky.

Dnes je památka v dost neutěšeném stavu. K tomu, aby úplně nezanikla by jí mohl pomoci Spolek na záchranu hutě v Šindelové, který vznikl před necelými 2 lety a ihned začal s úpravou nejbližšího okolí památky. Při naší loňské návštěvě jsme našli kolem pece pahýly vysekaných náletových dřevin a kopřiv. Jak jsem se dočetla, dnes se již k samotné ruině nesmí, dokola jsou pásky a vše hlídají kamery. Památka je alespoň zakonzervovaná a pravděpodobně čeká na dotace, které by jí zachránily před definitivní zkázou.

Protože do nedaleké Rotavy jezdíme několikrát v roce, chystám se zajet k peci při lepším počasí a alespoň z dálky zkusit ruiny nafotit proti fotogeničtějšímu pozadí. Alespoň bude vidět, jestli je to s údržbou zříceniny myšleno vážně, či dokonce bude vidět i nějaký pokrok. Nadšenců z výše jmenovaného spolku si moc vážím a do budoucna jim držím palce, když už kvůli vzdálenosti nemůžu sama někdy pomoci.