Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Krajina 43 - Polínský vrch

21. 6. 2011

Polínský vrch

Hledání smírčích křížů mi už párkrát pomohlo objevit místa, kam bych se z neznalosti asi záměrně nepodívala. Je mi jasné, že na zadní stranu turistické mapy nejde zdaleka vyjmenovat všechny zajímavosti konkrétní oblasti, bývají zde představena hlavně největší turistická lákadla. Nakonec to však nepovažuju za nedostatek, často mi to připraví povětšinou milé překvapení, které je o to cennější, že je nečekané. Navíc to dává motivaci vracet se do zajímavých oblastí a poohlížet se po dalších přehlédnutých lokalitách a útvarech.

Takto jsem při návštěvě smírčího kříže mezi obcemi Krsy a Polínka zahlédla o kus dál zajímavou horu. Původně jsme chtěli s ostatními pokračovat dál směrem od Plzně na Karlovy Vary, neobvyklý útvar u Polínek mě však lákal k prohlídce i za tu cenu, že už nikam dál nepojedeme. Od malé okresní silničky to bylo, co bys kamenem dohodil, takže jsme brzy stáli pod členitou skalní stěnou Polínského vrchu.

Celý kopec je vlastně jednou z přírodních dominant severního Plzeňska (pro příklad pár dalších: Vladař, Kozelka, Chlumský vrch atd.). Výjimečnosti hory, vyčnívající z rovinaté oblasti (684 m. n. m.) si všimli už naši prapředci, takže se na plošině nad skalním srázem záhy objevilo hradiště lidí z eneolitu a doby železné.Vrcholová plošina s výhledem do daleka k tomu přímo vybízela. Dnes je tento prostor zarostlý z kraje náletovou vegetací, kde v podrostu najdete například pupavu bezlodyžnou (Carlina acaulis), či prvosenku jarní (Primula veris). Část čedičové hory byla v minulém století odtěžená a kámen pak využitý na stavbu silnic.

My jsme přicházeli od jihovýchodu a dostali jsme se přímo pod velkolepý skalní sráz s obnaženou skalní horninou. I ten je už dnes místy pokrytý vegetací. Mezi to, co se dalo zdola pozorovat, patřily kapradiny, smetánky, tařice. Největší radost jaem měla z jednoho českého rozchodníku (Sedum reflexum), zde v krásné, tvrdě rostlé podobě s listy modrosivé barvy.

Obešli jsme obnažené skály ze severní strany a dostali se tak na zmiňovanou vrchní plošinu, za volnějším náletovým porostem volně přecházející v jehličnatý les. Při zpáteční cestě stejnou trasou jsem si všimla malých skalních výchozů z druhé strany cesty, kde jsem si všimla druhého rozchodníku (Sedum acre).

To mi pro začátek stačilo, počasí se zhoršilo a občasné kapky se změnily sice v drobný, ale zato vytrvalý deštík, signalizující čas k návratu. Celá tato velkolepá "stolovka" určitě skrývá další zajímavosti k objevení, to však musí počkat na nějakou další návštěvu, snad s lepším počasím.