Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Krajina 42 - Hradiště Skřipel u Hostomic

1. 6. 2011

Hradiště Skřipel u Hostomic

Pokud se začnete trochu víc do hloubky zajímat o dobu, kdy na našem území žily keltské kmeny, musíte zákonitě kromě bezpočtu hradišť s krátkodobějším či dlouhodobějším osídlením z této doby narazit na jiná podivná ohraničená místa. Může vám to připomenout jakási pravidelná čtyřúhelníkovitá fotbalová hřiště s valy místo mantinelů. Používá se pro ně termín "šance", vycházející z cizího označení Viereckschanze. Já, jako naprostý laik jim říkám kolektivně keltské svatyně, přestože ne vždy je toto označení na místě. Podobné útvary sice Keltové stavěli, ale protože valy byly později využívány různými vojsky jako chráněná místa pro ležení, dnes už se obtížně rozlišuje, co zde stojí už z doby před Kristem a co je postaveno na rozkaz nějakého vojevůdce. Na některých šancích došlo k archeologickým průzkumům, které podle nalezených předmětů pomohly blíže určit dobu pravděpodobného vzniku, tam, kde se však téměř nic nenašlo, nebo se dosud ani nezkoumalo, se o důvodu vzniku dá jen spekulovat.

Tak nějak je to i u šance nedaleko obce Skřipel (východně od Hostomic). Zde jižně od obce najdete v polích obdélníkovité pravidelné valy, dnes již lemované vzrostlými stromy. Rozměr ohraničeného území je 125 x 100 metrů (zde už by se ten fotbal dal hrát, že?), celá vnitřní plocha je o metr výše než okolní terén, valy jsou nezpevněné, hliněné, jen tu a tam proložené kamením.

Také důvod stavby keltských svatyní je dodnes nejednoznačný, snad měly sloužit druidům k uctívání keltských božstev, k náboženským obřadům a podobným účelům. Dokazují to rituální předměty, nacházené při archeologických průzkumech podobných prostor, chybí zde věci běžného života - důkazy trvalého osídlení.

Svatyně u obce Skřipel leží v rovinaté krajině, plné polí, luk a remízků. Valy jsou zvenčí zakryté stromy a keři, vede po nich úzká stezka, po které se dá celý prostor obejít. Vnitřní rovná plocha je travnatá a prosvětlená. Když se zde zastavíte, můžete vnímat zvláštnost tohoto místa. Slyšíte jen šumění listů stromů a zpěv předvádějících se ptáků, stébla trávy se vlní ve větru a slunce se do vás opírá vší pozdně jarní silou. Rovinatý Skřipel je trochu jiný, než třeba Bělčice na návrší s výhledem široko daleko, nebo zalesněný Kokrdov u Rakovníka. Plocha se zdá mnohem větší, rozlehlejší. Při průzkumech se moc předmětů nenašlo, takže doba vzniku a jeho účel jsou dodnes nejasné. Ale člověk má tendenci vybírat si z daných možností tu, která se mu více hodí...

Při plánování návštěvy této lokality jsem si to zde představovala trochu jinak, možná to je i tím, že jsem o tom uvažovala už od konce zimy. Nyní bylo vše rozkvetlé, v plné vegetaci. A jsem zvědavá na další dvě šance, jsou sice trochu z ruky (pod Příbramí), ale určitě by stály za prozkoumání...