Krajina 4 - Klášter - Nepomuk
Klášter – Nepomuk
Když si prohlížíte zadní stranu turistické mapy, často narazíte na zajímavá a legendami opředená místa a nemusejí to být zrovna kameny či kříže. Takto jsem narazila na popisky k obci Klášter a nedalekému zámku Zelená Hora, na dohled od města Nepomuk v Plzeňském kraji a rozhodla jsem se pro tahle blízká místa jako pro další cíl víkendového výletu.
Píše se rok 2004, počasí ani studené, ani horké, zkrátka tak akorát. Vlakové nepomucké nádraží je stranou od centra města, musí se jít pěkný kus cesty, než se dojde blíž k hustější civilizaci. Do centra však nechci, nejdříve uhýbám směrem k vrchu, na kterém stojí dominanta okolní krajiny: kostel Nanebevzetí Panny Marie a hlavně zámek Zelená Hora, tolik
proslavený Černými barony spisovatele Švandrlíka a v dávnější minulosti nálezem podvrženého Zelenohorského rukopisu. Jsem v této oblasti poprvé, takže cestu volím podle mapy po úbočí hory s nadějí, že někudy vede cesta nahoru a alespoň zvenčí se podívám na legendární zámek. Když opouštím poslední nepomucký panelák, cesta mě vede do smíšeného lesa. Jde se dobře, jen strmá hora po mé levici mě trochu děsí. Když stojím přímo 
pod svahem se zámkem nahoře, dochází mi, že správná přístupová cesta vede asi někudy jinudy, protože touhle cestou by žádné auto s vojenskými důstojníky k zámku nikdy nevyjelo. Jen vyryté nápisy a symboly na kůře stromů okolo svědčí o tom, že se tu kdysi museli vojáci na stráži ukrutně nudit. No nic, s prohlídkou zámku jsem rozhodně nepočítala ani ve snu, i ke mně se totiž doneslo, že zámek má nějakého problémového soukromého majitele z Německa. Vytlučená 
okna v křídle zámku na mé straně svědčí o tom, že nějaká nadšená rekonstrukce se zde asi nekoná. Jediné, co prý proběhlo, byl psychotronický průzkum zámku, aby se vysvětlily zvláštní jevy, které se na zámku odehrávaly. Senzibilové skutečně našli několik negativních zón, souvisejících s vraždou hraběnky Coloredo – Mansfeld v 19.st, se smrtí asi padesáti lidí ve zdejší hladomorně a dalším zazděním dvou desítek osob do 
zdí zámku. Nahlížím do strašidelných zamřížovaných chodeb pod zámkem a raději se dávám na cestu k obci Klášter, podle mapy nepříliš daleko od Zelené Hory.
Skutečně, brzy přicházím ke kamennému říčnímu mostu, pod kterým dělníci pálí náletové dřeviny a dostávám se do zvláštní vesnice Klášter. Zde by asi bylo na místě nakouknout do historie, aby se pak člověk nedivil tomu, co zde uvidí.
V polovině 12.století (1145) byl na místě dnešní obce založen cisterciácký klášter českým knížetem Vladislavem nebo jeho bratrem Jindřichem. V dobách největší slávy zde žilo
až 200 mnichů a patřilo mu panství se třemi městečky a devadesáti vesnicemi. Vyprávěly se legendy o pohádkovém bohatství, ukrytém za zdmi kláštera, o zlatu ve střeše budovy, což už dnes těžko půjde dokázat, pohádkový blahobyt mnichů a hlavně jejich představených byl však asi skutečně pravdou. Není proro divu, že se klášter stal terčem útoku husitských vojsk v roce 1420, došlo k vyplenění a husité 
se usadili na nedalekém vrchu se strategickou polohou s přehledem do širokého okolí. V 17.století na místě původního opevněného vrchu postavil Václav Vojtěch ze Štemberka zámek. Ale zůstanu v obci Klášter. Mniši po husitské zkáze ještě nějakou dobu živořili, aby nakonec na troskách kláštera v pol.16.století vznikla vesnice Klášter. Ta je dnes prostoupená zbytky původních staveb, na návsi třeba stojí zbytek ohradní zdi s klášterní branou. Zvláštnost této obce je právě v
symbióze starých trosek (dnes restaurovaných) a novější zástavby, jedno přechází plynule v druhé.
Nezabere ani moc času malou vesnici projít křížem krážem, ještě jednou se otáčím za zvláštním místem a vracím se k Nepomuku cestou na druhé straně kopce, než jsem přišla. Míjím opravený červený barokní most, zvláštní stavbu, překvapivě se zjevující v divoké krajině, kapli sv.Vojtěcha, místo, kde se prý kdysi 
dávno zastavil Vojtěch na své pouti a naposledy otáčím hlavu ke kostelu v blízkosti zámku Zelená Hora, aby mi po chvíli vše zmizelo z dohledu.
V Nepomuku stojím na náměstí a pokračuji v cestě na obhlídku dvou místních kostelů:
kostela sv.Jana Nepomuckého ze 17.století kousek pod náměstím a kostela sv.Jakuba z pol.13.století v blízkosti výpadové silnice z města.Vedle druhého kostela stojí ještě zrekonstruovaná budova Muzea a Arciděkanství z konce 17.století. Naproti přes silnici si ještě stihnu prohlédnout zajímavé odpočívadlo s ručně vyřezanými dřevěnými sochami. Ale vše již beru letem světem, blíží se doba odjezdu vlaku a dojít k nádraží znamená projít zpátky městem a pochodovat ostrou chůzí dobré dva kilometry. Jako vždy plná dojmů a nabitá cestou v přírodě usedám do kupé a nechám se odnášet směrem domů.
Fotografie:
1.Zámek Zelená Hora
2.Lidová tvořivost
3.Most před Klášterem
4.Zbytky hradeb na návsi Kláštera
5.Kostel v Klášteře
6.Klášter
7.Průhled klášterní branou na Zelenou Horu
8.- 9.Červený most ze 17.st.
10.Kaple
11.Kostel sv.Jana Nepomuckého
12.- 13.Kostel sv.Jakuba
14.Muzeum a Arciděkanství
15.Dřevěné sochy
