Krajina 28 - Kostel sv. Vojtěcha v Krtech
Kostel sv. Vojtěcha v Krtech
Už jste se také možná setkali se bezelstnou záludností dětských otázek. Je jich celá řada a kdyby se sepsaly, vydaly by na slušnou (a často i vtipnou)
knížku a je možné, že i nějaká taková vyšla. Došlo i na mě, při jedné cestě ze školky se mě ani ne pětiletá dcera zeptala, co jsou vlastně ty kostely. Muselo k tomu zákonitě dojít, cestou míjíme kostely tři, tudíž jí to určitě muselo vrtat hlavou, k čemu takové honosné stavby vlastně slouží. Díky mému zájmu pochopila, že jsou něčím zvláštní, že se 
nějak odlišují od ostatních staveb. Pravdou je, že na výletech si neopomenu každý pěkný kostel zvěčnit fotoaparátem, takže se jich na fotografiích nashromáždilo docela požehnaně. Interiéry většinou pomíjím, nejvíc mě zajímá vnější architektura, pochopitelně také původ, osud kostela a v neposlední řadě i historie místa, kde kostel vznikl. Církevní stavby totiž v minulosti často vznikaly v blízkosti pohřebišť, na posvátných či energeticky významných místech.
Jestli tomu tak bylo v případě kostelů, které chci během následujících měsíců představit, si v žádném případě netroufnu tvrdit, ale pokud takový kostel stojí na svém místě už od hodně dávných dob, může to tak být.
Abych dokončila povídání o návštěvě Krtských skal, vrátím se ještě ke kostelu sv. Vojtěcha v Krtech. Krty jsou podle naučné cedule postaveny jako klasická slovanská okrouhlice a jmenují se podle Krta - stařešiny slovanského rodu. V této době také
vzniknul původní krtský kostel (1292), který však později vyhořel. Koncem 17. století (1682) zde vyrostl kostel nový, barokní. Ten se ještě po 35 letech dočkal přestavby.
Dnes zde před nově opraveným kostelem najdete 2 barokní sochy - sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, kolem dokola je neopravená zeď z kamenů a cihel, vztyčený žulový kámen (upomíná zdejší bývalé žulové lomy) a vše doplňuje opodál stojící památný strom - vzrostlá lípa. Samotný kostel se postupně stal součástí okolní zástavby.
Na prohlídku celé vsi nezbyl čas, čekal mě ještě rychlý přesun zajímavou polní cestou ke Stebnu. Párkrát se mi podařilo vyplašit hejna bělásků, sajících vodu z vysychajících louží (což byl vždy pěkný a povznášející zážitek), nebo později i mračna komárů v blízkosti lesních mokřadů (což už moc povznášející nebylo).
Zkrátka, na tento slunečný prázdninový den si často ráda vzpomenu, protože zážitků (hlavně těch příjemných) a míst (vždy nějak zajímavých) bylo na rozdávání.
Fotografie:
1.- 3. Kostel sv. Vojtěcha v Krtech
4.- 6. Sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa
7. Pomník
8. Památná lípa
