Krajina 24 - Krtský rybník řečený Sviták
Krtský rybník řečený Sviták
Přestože rybníky bývají málokdy cílem mých toulek, pokud se na nějaké trase za zajímavými kameny nějaký rybník vyskytne, je škoda situace nevyužít a rybník si pořádně neprohlédnout. V blízkosti Krtského rybníku nedalo Krtských skal (oblast v okolí Jesenice západně od Rakovníka) měl být podle mapy výrazný žulový viklan a to už za cestu až na tato mokrá místa stálo.
Jak se ukázalo, na trase z malé obce Ostrovec k viklanu v oblasti Krtských skal bylo nakonec rybníků vícero. První bezejmenný lesní rybník na Podvineckém potoce mě příliš nezaujal, na můj vkus bylo na jeho březích příliš rušno, protože se stal cílem početných vyznavačů rybářského sportu. K bližší obhlídce mě nijak nelákal, pokračovala jsem raději dále – ke Krtskému rybníku. Slunce začalo
docela silně pálit, což nebylo dobré pro focení, ale člověk si na podobných výletech nemůže moc vybírat, protože času není nazbyt. Netrvalo to příliš dlouho a stála jsem na břehu rybníka. Zdál se mi menší, než jsem si představovala, z přístupné strany jsem si náležitě zdokumentovala jeho okolí a už jsem spěchala do míst, kde jsem předpokládala polohu onoho viklanu. Kopec nad rybníkem jsem prolezla skrz naskrz, kochala se pěknými kamennými sestavami, viklan však nikde v dohledu nebyl.
Při bezradném křižování kopce jsem potkala starší paní – houbařku, která také tak trochu bloudila, daly jsme tedy nad mapou hlavy dohromady a zjistily, že každá z nás je úplně jinde, než si myslela. Já jsem hledala viklan o kilometr západněji, než jsem měla a paní měla být na vedlejším kopci. Setkání s ní se mi však docela vyplatilo, protože pocházela z nedaleké Jesenice, znala dobře oblast, kde měl být viklan a mohla mi o něm leccos povědět. Jak jsem zjistila, rybník, který jsem už viděla, nebyl 
vůbec Sviták, nýbrž menší rybník, který následoval za Svitákem po toku místního potoka. Zmátly mě velké žulové balvany na severní straně rybníka, protože ty měly být i v blízkosti Svitáku. Kameny byly bezvadně vidět, protože nový majitel pozemků s kameny nechal jejich okolí vymýtit. Paní se to moc nelíbilo, já však byla ráda, že je teď na kameny dobře vidět i z dálky. Všude bylo množství vodního rostlinstva, často i v květu, protože to však není úplně moje parketa, blíže jsem to nezkoumala.
Ke Svitáku to bylo od menšího rybníka ještě asi tak půl kilometru cesty na kraji pole. Po zdolání této vzdálenosti jsem konečně stála na hrázi Svitáku – rybníku s mnohem větší vodní plochou. Jeho břehy však byly zalesněné, žádné skály nebylo vidět, ať se napínala zrak sebevíc. Vzala jsem zavděk alespoň hojným vodním ptactvem. Rybník, který prý založil Vilém z Landštejna koncem 16.století, se zdál být naprosto obyčejný,
v jeho okolí byl úžasný klid, 
rušený jen plácáním ryb, vyskakujících z vody. K viklanům jsem nakonec ani nešla, paní houbařka mi prozradila, že viklan už není 
viklanem, protože nějací vandalové horní kámen svrhli. Takto bych ho asi mezi dalšími kameny nepoznala. Až někdy budu opět procházet zdejší krajinou, možná se po tom, co po něm zbylo, přeci jen podívám.
Cestou zpět jsem znovu z jiného úhlu fotila fotogeničtější menší rybník a už přemýšlela, kudy se nejlíp dostanu ke Krtským skalám, které měly být další kilometr na západ od vrcholu, na kterém jsem omylem původně hledala onen viklan. Ale to už nechám na jiné vyprávění.
Fotografie:
1. Hráz Krtského rybníka
2.+ 3. Krtský rybník - Sviták
4. Sviták - zátoka s labutí
5.- 7. Vedlejší malý rybník
8. Kameny na protějším břehu malého rybníka
Více fotografií najdete ve fotogalerii Krtský rybník alias Sviták (odkaz pod článkem).
Náhledy fotografií ze složky Krtský rybník alias Sviták
