Krajina 10 - Dubová hora - Litice
Dubová hora – Litice
Asi každý víte, že za pěknými místy není vždy třeba cestovat desítky kilometrů, občas stačí dobře zvolit cíl v nejbližším okolí a podívat se na (staro)nová místa, aniž by bylo nutné vlézt do nějakého dopravního 
prostředku. Podobně tomu bylo jedno nedávné úterý, venku už bylo cítit jaro, slunce svítilo ostošest a dojít do Litic znamenalo jen přejít řeku Radbuzu, koleje na trase Plzeň – Klatovy a nakonec jednu horu s krásným názvem Dubová.
Tuhle cestu jsem šla v minulosti jednou 
jedinkrát, a to opačným směrem, byla jsem tedy zvědavá, jak to bude vypadat dnes. Po překročení kolejí pod kamenným viaduktem se cesta začala strmě zdvihat vzhůru. Příroda okolo se nadechovala do další sezóny, listnáče ještě spaly, takže to místy v okolí cesty vypadalo ještě trochu posmutněle. Jak už naznačuje název maličko přes čtyřista metrů vysoké hory, holé dubové porosty v roklinkách a návrších se zatím jen utápěly v záplavě loňského uschlého listí, takže jediná zelená okolo
byla ve formě jehličí smrků a ojediněle i borovic. Příkrá cesta byla docela schůdná, z pravé strany sem doléhal hluk z nedalekého kamenolomu na jižním úbočí Dubové hory. Netrvalo to dlouho a úplně na vrcholu hory začal prosvítat východ z lesa. Objevilo se pole a dole se otevřel nádherný výhled na Litice, Plzeň, dálnici a vesnice v okolí.
Gotický kostel sv.Petra a Pavla v Liticích se zdál od kóty na 
Dubové hoře takřka na dosah. Cesta se svažovala dolů okolo hřbitova, aby 
začala opět stoupat k hlavní silnici na Klatovy. Za chvíli se odkryl pohled na 
dole mírně rozšířenou věž se špičatou střechou.
Jak se zjistilo při nedávné rekonstrukci a 
restaurátorských výzkumech, kostel z počátku 15.století byl postavený na místě staršího románského kostela. O tom se 
donedávna předpokládalo, že byl dřevěný a nic se z něj nedochovalo. Objevily se však důkazy, že původní stavba byla asi kamenná, restaurátoři našli románské kvádříky, obloučkové vlisy a zbytky římsy. Na opěrném pilíři jedné strany kostela nalezli starou figurální výzdobu.
Dnes dostal kostel částečně novou bílou fasádu, z které vystupují na straně vchodu vysoká zdobená gotická okna a hlavně gotický kamenný portál. Ten je bohatě zdobený, po stranách se objevují fragmenty figur
dvou andělů a nad vchodovou římsou 3 zvláštní nedotesané kameny. K těm vznikla teorie hlavního restauratéra (J.Šindelář), že portál měl původně zdobit vchod do plzeňského kostela sv.Bartoloměje, který byl stavěný zhruba ve stejnou dobu, jako ten litický. Nakonec se rozhodlo, že oproti původnímu návrhu se hlavní plzeňský kostel postaví větší, a tak již pro kostel připravený nevyhovující portál zakoupily Litice pro svůj kostel. 
Baldachýny na litickém portále se podobají těm na portálu kostela 
sv.Bartoloměje.
Když jsem obcházela kostel ze všech stran, 
zjistila jsem, že jsou dveře dokořán, měla jsem tedy možnost i v rychlosti nahlédnout dovnitř. V kostele mají být pohřbeni příslušníci starého rodu 
Štěnovických ze Štěnovic.
Nastal čas na zpáteční cestu. V blízkosti hřbitova jsem si u polní cesty prohlédla zvláštní velmi pravděpodobně umělou 
sestavu velkých kamenů a pak už stačilo rychle vyjít ke kótě a jít pořád jen dolů, zpátky do Lhoty. Slunce už bylo nízko, začal foukat studený vítr a v lese se trochu ochladilo. Uplynula chvíle a už byl slyšet štěkot lhotských psů a mezi stromy prosvítaly první domy za řekou. Skončila další docela povedená cesta.
Fotografie:
1. - 3. Cesta přes Dubovou horu
4. - 5. Pohled na Litice a kostel
6. - 7. Věž kostela
8. - 9. Vchod do kostela
10. Portál s třemi nedotesanými kameny
11. Zdobení portálu
12. Gotické okno
13. - 14. Další pohledy
15. - 16. Umělá kamenná sestava
17. Detail zdobení okna kostela
