Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Kameny 9 - Drahomyšl - Menhir Zakletý mnich

28. 2. 2008

Drahomyšl – Menhir Zakletý mnich

Obrazek Po prvním úspěchu návštěvy největšího a asi i nejznámějšího menhiru v Klobukách jsem si vybrala další megalitický kámen, tentokrát v blízkosti Žatce. Z výchozí zastávky vesnice Líšany u Žatce jsem chtěla pěšky dojít až k Drahomyšli a druhou stranou přes Obrazek Stekník spěchat na zastávku do Tvršic.

Cesta vedla z Líšan přes dvě vesnice.. V první s názvem Hradiště jsem se dlouho nezdržela, jen jsem přešla po mostě nad kouzelnou řekou Ohře, v rychlosti zvěčnila místní postarší kostel a protože mi výjimečně neutíkal ze záběru, i podivně vymóděného obyvatele obce. Cestu do Strkovic lemovaly bunkry z prvorepublikového opevnění. Spěchala jsem hlavně kvůli místu za Obrazek Strkovicemi. Na skrývce u bývalého lomu na písek měly být k vidění krystaly sádrovce. Vůbec jsem netušila, jak mohou vypadat. V mé nevědomosti se na mě usmálo štěstí, slunce se občas vylouplo z mraků, osvětlilo příkrou haldu a odhalilo všechny krystaly na povrchu. Leskly se jako diamanty, stačilo jen se ohnout a vzít je do ruky. Dodnes jich mám pár někde schovaných. Kdyby bylo pod mrakem, asi bych jich moc nenašla.

Když už se mi pobíhání po hromadě písku zdálo trochu směšné, Obrazek uvědomila jsem si, hlavně kvůli čemu jsem do zdejších končin přišla. Od skrývky vedla polní cesta směrem k vedlejší Drahomyšli a to znamenalo zbystřit pozornost, protože někde u téhle „polňačky“ měl stát Zkamenělý mnich. Pokud náhodou nevíte, co je Zkamenělý mnich, čtěte pozorně další odstavec, který vám připomene pověst, která se k zajímavému kameni váže.

Za dávných časů se jeden z mnichů nedalekého žateckého Obrazek kapucínského kláštera zakoukal do místního děvčete. Dívka zájem opětovala. Láska dovedla oba zamilované k zoufalému činu, kdy se rozhodli utéct někam, kde by mohli žít spolu. Záměr však nezůstal v utajení a na místě dnešního Obrazek kamene převor kláštera oba uprchlíky zastavil a nehodného mnicha navždycky proklel. Mnich se změnil v kámen, dodnes je nápadná podoba kamene s mnišskou postavou s kápí na hlavě. Dívka také skončila neslavně, byla označena za čarodějnici a upálena.

Kámen je určitě mnohem starší než středověká pověst, tudíž byla posloupnost Obrazek příběhu opačná – nejdřív kámen, potom legenda. Jisté je, že se ho v minulosti pokusili několikrát z pole odstranit, ale zvláštní děje, které nové místo umístění kamene doprovázely, vždy zloděje Obrazek donutily vrátit kámen na místo původní. Podle některých autorů stojí menhir na místě se silnou energií a energii také dál vyzařuje.

Pokud podobné věci znáte před tím, než Obrazek menhir uvidíte na vlastní oči, díváte se na něj trochu jinak, než jen jako na přes dva metry vysoký kus dvoutunového křemitého pískovce, mírně nakloněný k jedné straně. Když stojíte u kamene, který vás o kus převyšuje, nebo ho obcházíte ze všech stran, neubráníte se zvláštnímu pocitu jeho věčnosti a zároveň naší pomíjivosti. Dostaví se okamžik pokory, úcty a vnímání energie, která menhir určitě neprostupuje jen díky z mraků se deroucím paprskům slunce nad jihozápadním Obrazek obzorem.

Okouzlilo mě to natolik, že si vůbec nepamatuji, jak vypadala vesnice Drahomyšl. Hlava byla plná dojmu ze šedohnědého kamene, který z dálky skutečně připomíná prchajícího mnicha. Dostatečně se vzpamatovávám až v blízkosti další chmelařské vesnice Stekník, kde už z dálky cítím vůni chmele, zpracovávaného na česačkách u vesnice. Míjím pěknou kamennou sýpku, ve zdejším Obrazek kraji asi nejspíš s chmelem, procházím kolem zajímavého zámku s bohatou výzdobou a spěchám přes další vesničky jako vždy ke konci svých cest, abych stihla spoj pro návrat domů. Místo závěru jen pár slov - bylo mi tady hezky.