Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Rondel ve Volarech

Ani nevím, co mě to napadlo. Už vím, stalo se to, den poté, co jsme projížděli přes jihočeské Nemějice, hledali jsme jeden zazděný kamenný kříž. Z cedule v obci jsme zjistili, že se kus od nich nachází hora Tábor s kameny. Na prohlídku však nebyl čas a počasí. Když jsem si o tomto místě hledala druhý den nějaké informace, narazila jsem na fotografie kamenného rondelu u šumavských Volar. Do té doby jsem o něm nic nevěděla; na povedených fotkách rondel vypadal zajímavě a tak bylo jen otázkou času, kdy najdu nějaký volný den pro cestu na Šumavu. Netrvalo to dlouho, ve škole měli na konci října ředitelské volno, tak jsem se i s dcerou vydala vlakem směr Šumava.

Vše bylo pečlivě naplánované, avšak regionální dopravci se ukázali jako značně nespolehliví, cesta z Plzně přes Strakonice nám díky tomu trvala celé dopoledne. Naštěstí pro neznalého je jízda lokálkou na trati Strakonice – Volary nečekaným pozitivním zážitkem, obzvláště za slunečného dne. Malá rychlost vláčku dovoluje pozorovat přírodu, obce a městečka okolo trati.

Chvíli po poledni jsme vystupovaly ve Volarech a měly jsme asi 2 hodinky do odjezdu zpátečního vláčku. To nebylo mnoho a navíc se na obzoru objevily podezřele tmavé mraky. Pocházím z Krušných hor, takže vím, že na horách se počasí může změnit během okamžiku a ze slunečného dne je rázem nečekaná plískanice. Nás čekala cesta přes celé Volary a já tajně doufala, že by se dalo stihnout kromě prohlídky rondelu obejít také těsné okolí městečka. Hlavní cíl však byl jasný, vyrazily jsme bez okolků směr náměstí a pak dál na sever.

Rondel jsme našly bez problémů, obloha se však stihla zatáhnout a já tušila, že z nějakého naplánovaného focení pěkného místa asi nic moc nebude. Nevěšela jsem hlavu, při prvních návštěvách vybraných míst vždy cestu beru jen jako předběžný průzkum. Začalo studeně foukat, těžké mraky se valily od lesa přes město a už scházelo, jen aby se něco spustilo z mraků.

U rondelu se daly najít podrobné informace o kamenech. Překvapilo mě, že jsou to skutečné menhiry, staré několik tisíc let. Důkazem umělého vztyčení kamenů ze světlé ruly jsou jejich opracované spodní strany a směr rýh, které vznikly působením dopadajícího deště. V minulém století ještě tvořily spolu s dalšími kameny velký rondel kdesi v Krušných horách, pak však překážely zemědělcům a poslední ránu jim zasadila stavba silnice, naplánované přímo přes kamenný kruh. Mrzí mě, že se neuvádí přesné místo původního rondelu, protože z Krušných hor pocházím a jejich jižní část docela znám. Záchranu kamenů prováděl geolog Ing. Pavel Polák, který pro osobní vazby vybral pro jejich nové umístění právě šumavské Volary.

Díky této akci stojí na okraji Volar 11 kamenů, 10 je rozmístěných do kruhu v nepravidelných rozestupech, ovlivněných polohou pro pozorování východu a západu slunce při slunovratech a keltských svátcích a uprostřed rondelu je postavená vizírová stéla, přes níž se pozorování provádí.

Pokud jste ve Volarech u kamenů ještě nebyli, nebuďte překvapení velikostí kamenů. Na některých (mimochodem krásných) fotografiích menhiry vypadají majestátně, ve skutečnosti se za ně neschová dospělý člověk tak, aby nebyl vidět (leda, že by se přikrčil v kolenou).

Šumavu jsem zatím ze svých výletů vynechávala, ale nelituju toho, vše má svůj čas a myslím si, že ten ohledně občasných návštěv i přes časově náročnější cestu vlakem pomalu přichází.