Kameny 1 - Kameny v okolí Žihle
Kameny v okolí Žihle
Doporučení na návštěvu žihelských viklanů jsem dostala od jednoho známého v obchodu s fotopotřebami, kam jsem docela pravidelně netrpělivě nosila k vyvolání nafocené kinofilmy. Chvíli mi trvalo, než jsem se k této cestě odhodlala, přeci jen, nebylo to za rohem. Pochopitelně mi jako správnému megalomanu nestačila jen prohlídka žulových balvanů, ale přidala jsem ještě smírčí kámen v nedalekém Novém Dvoře, 
prohlídku Rabštejna a nakonec i samotné Žihle, ale o tom zase někdy jindy. Dnes zůstaneme u kamenů. Cesta z Plzně do Žihle vlakem je docela malebná, několikrát kříží údolí nádherné řeky Střely, vede tunely ve skále a chatovými osadami. Tím, že to je trať jedokolejná a členitá, vlak to s rychlostí nijak nepřehání, a tak je čas na prohlídku okolí. Vystoupíte na nádraží na okraji Žihle a naberete směr na druhou stranu než k městu. Zanedlouho stojíte na okraji zástavby a začnete si všímat turistických značek. Měla jsem podrobnou mapu 
oblasti a pečlivě naplánovanou trasu, tak nezbylo než doufat, že v neznámém lese nezabloudím a vrátím se velikou oklikou zpátky do Žihle. Ani to dlouho netrvá a už narazíte v lese na první roztroušené kameny. Za okamžik stojíte před jedním z největších žulových kamenů, nazvaným Dědek. Je nádherný, jen je škoda, že spousta předchozích obdivovatelů měla touhu nechat tu po sobě památku, buď v podobě odpadků nebo
vyškrabaného monogramu na samotném kameni. Cesta dál je už členitější, navíc neúplné značení může někoho, kdo je tu poprvé svést z cesty. Stalo se tak i mně, ale vše záhy napravím a za chvíli stojím u druhého známého kamenu – u Báby. Nedaleko kamene je i uměle vytvořená kamenná kazatelna a odpočívadlo pro příchozí. Potkávám zde skupinku lidiček, kteří očividně přišli zvěčnit místo nikoliv na fotografický, nýbrž na klasický bílý papír. Je to dobře, 
protože se zde při kreslení určitě zdrží a já můžu nerušeně pokračovat dál po lesní cestě. Všude okolo ní jsou vidět větší či menší roztroušené kameny či rovnou celé sestavy z nich, do toho jarní slunce a naprosté ticho, zkrátka dostavuje se euforie jako vyšitá. Později se cesta napojuje na lesní silnici a i kolem ní jde zahlédnout další obrovské kameny, například kamenný Hřib. O kus dál mě trasa vede zpátky na lesní cestu a po chvíli 
stojím před asi nejfotografovanějším žihelským dolmenem. Pokud tohle někdo skládal uměle, musel se příšerně nadřít…leda by to byl obr J. Následující cesta směřuje ke skalnímu městu, opět je lemovaná fantastickými sestavami dokonce ve tvaru podivných kamenných bytostí. Nedivím se vůbec, že občas někdo spekuluje o umělém původu zdejších sestav, protože jinak by to byla neuvěřitelná náhoda, že žulová hornina zvětrala do podoby pitoreskních 
lidských bytostí s hlavami a těly. Je skvělé, že se můžu kamenů dotýkat. Tím, že jsem tu sama, nekouká na mě nikdo jako na šílence a neruší vnímání energie místa. Po nějaké době pokračuju směrem ke Skalnímu městu. Obrovských kamenů přibývá a v samotném Skalním městě nacházím nefalšovaný viklan a další chaotické sestavy.
Mám před sebou ještě odbočku k místu zvaném Obětiště. Je zajímavé, že čím víc se blížím, tím
je mi větší zima. Les houstně a slunce už nemá takovou šanci proniknout dolů. V místech Obětiště už klepu nefalšovaně kosu a těžko říct, zda je to nedostatečným oblečením nebo podivnou energií místa. Tady rozhodně žádnou euforii neprožívám, místo se mi ani za mák nelíbí a tak raději nabírám zpátečku a vracím se na rozcestí, kde už vyhlížím směr k osadě Nový dvůr. Kousek za obcí už čeká kamenná stéla, ale to si zase nechám na jiné vyprávění.
Až na poslední úsek mám z návštěvy žihelských kamenů nádherný pocit a tajemna je tu, co hrdlo ráčí. Určitě to není má poslední návštěva.
Fotografie:
1.První kámen v lese
2.Dědek
3.Kazatelna
4.Bába
5.Kamenná sestava 1
6.Kamenná sestava 2
7.Kameny v lese
8.Hřib
9.Dolmen
10.Kamenné postavy
11.Skalní město
Náhledy fotografií ze složky Žihelské kameny
