Průpovídky 8 - A zase kachna
A zase kachna
Budu kout železo, dokud je žhavé a přidám ještě jeden „kachní“ postřeh. Mezi největší atrakce zoologických zahrad podle mne patří volně se pohybující se zvířata. Obzvláště děti jsou z toho většinou paf, když okolo nich volně kráčí nějaké divoké zvíře. V Plzni takto můžete vidět lemury kata na jakémsi chráněném ostrůvku; poloopičky se mohou přiblížit až na dosah ruky a pokud si nedáte pozor na předměty a především ty jedlé, snadno o ně můžete přijít. My, zaměstnanci víme, že se někteří z lemurů při dobré náladě nechají i pošimrat na kožíšku, ale vy to raději nezkoušejte, protože nikdy nevíte, jak se tvor vyspal a jakou má tudíž náladu. Pak si historicky vzpomínám na čápa marabu, který se kdysi dávno procházel neplánovaně mezi návštěvníky v zadním traktu zahrady, ale to se nepočítá, jelikož to byl vlastně uprchlík těsně před polapením.
Dalším tvorem, kterého si můžete vychutnat bez zábran ze všech stran, je páv. Při troše štěstí, pokud něco či někdo ve vašem okolí padne krasavci do oka, vám předvede celou svou nádheru v podobě doširoka rozloženého vějíře z barevných per. Dokáže se takto natřásat pěknou chvilku a vy se můžete kochat, dokud jeho zájem neopadne.
Nyní na konci května přibyla neplánovaně další „volně ložená“ atrakce. V přední části (geograficky Austrálie a Nový Zéland) chodí po chodníku nefalšovaná divoká kachna. Není nikterak popletená, je úplně normální, i když vlastně maličko hendikepovaná. Vodí totiž za sebou tři vyklubaná kachňátka a ty jsou, jak je obecně známo, v prvních týdnech totálně nelétavá (a také totálně roztomilá). Kachna je tedy omezená vodními plochami, která jí nabízí nejbližší okolí. Jsou to ochranné vodní příkopy kolem zvířecích výběhů a jedna vodoteč na novozélandské skalce. Není to mnoho, ale kachní skupince to zatím bohatě stačí. Takto se může stát, že se návštěvníkům najednou těsně pod nohama objeví kachní máma a štěbetající kachní batolátka, poslouchající mámu „na slovo“ a dbající jejích přísných pokynů. Kdyby nás takto poslouchaly naše děti... Rodinka měla zatím štěstí, nenatrefila na nějakého nočního predátora nebo zlovolného návštěvníka, kterému by trochu bezbranná skupinka zvýšila hladinu adrenalinu či rovnou žluče v organismu. Jediným nebezpečím je pro ni mladý lev, který nedokáže potlačit své lovecké pudy a při přiblížení opeřené skupinky mlsně pobíhá těsně u elektrického ohradníku, oddělujícího lví výběh od vodního příkopu kolem.
Stát se historka prohlídky čapího hnízda kachní rodinkou z předchozí průpovídky letos, mohla by ta dnešní být takovým navazujícím pokračováním, že? Proč si kachna vybrala k hnízdění takto frekventovaný prostor, nevím, ale už se stalo. Třeba se i ona kdysi v těchto místech vyklubala a tak jim zůstala při svém hnízdění věrná. Třeba ji uklidňuje občasný hluk traktoru a další techniky, používané při zvelebování zahrady, povídání návštěvníků, povykování a výskání malých dětiček a zpěv všech exotických ptáků z okolních voliér... Nebo naopak už odmala vychytrale seznamuje své potomky s tím zlovolným živočišným druhem, který si ješitně říká Homo sapiens, aby věděli, komu se mají v dospělosti vyhýbat na sto honů. Na závěr musím použít jednu otřepanou frázi ze sportovního prostředí : doufám, že opeřená rodinka dotáhne své snažení do vítězného konce :-).
