Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Ležky a Řepany

Moc jsem se na tento výlet těšila, vždyť kamenné kříže v Ležkách, Řepanech a nedalekém Stebnu patří k nejhezčím, jaké můžete v našich krajích potkat. Jsou to kříže tvaru a velikosti lidské postavy, s velikou kulatou hlavou a rameny, připomínajícími končetiny. Říká se jim proto antropomorfní. Nalezli byste je u nás právě jen v těchto třech obcích, patřících do bývalého okresu Louny.

Pro začátek jsem chtěla stihnout alespoň kříže v Ležkách a Řepanech, protože třetí obec je na jiné vlakové trase. Lokální trať, vedoucí z Blatna do Lubence, se romanticky proplétá mezi kopci se žulovými skalami. Vláček zastavuje na kraji lesa asi kilometr od Ležek, na dohled od silnice, spojující Prahu a Karlovy Vary. Ke vsi vede polní cesta, za staveními z lesa vykukují žulová skaliska, obnažená erozí. Podle mapy by zde někde měl stát i útvar, zvaný Kapucín, vyhledávaný romantiky a hlavně horolezci. Ale na to teď nemyslím, přemýšlím, z které strany obce začít hledat. První kříž by měl stát někde v blízkosti frekventované silnice u zemědělské budovy. Vydám se po cestě, která vede podél zemědělského družstva, napínám zrak, ale marně. Pro jistotu cestu projdu ještě jednou celou, ale opět bez úspěchu. Nic se nemá lámat přes koleno, vydávám se tedy na severní okraj vsi a odtud polní cestou severozápadně k Řepanům. Potkávám zemědělce, sklízející slámu a ptám se, zda něco nevědí o kamenném kříži v Ležkách. Jak jsem zjistila, hledala jsem na špatné cestě, dostala jsem ale přesné instrukce, kde znovu hledat. Fajn, ale nejdříve Řepany. Cesta se svažovala docela příkře z kopce k potoku, tekoucím pod vsí. Řepanský kříž měl stát na návsi, ta se naštěstí dala najít snadno. Nebylo ani třeba dlouho hledat, rozměrný kříž se dal velice snadno najít. Výška skoro 120cm, takže ho nešlo přehlédnout. Údajně stojí na místě, kde byl sedlák usmýkaný splašenými koňmi. Brrr, to nebyla pěkná smrt, alespoň po tomto incidentu zůstal takový pěkný pomníček…

Po nafotografování bylo třeba rychle nabrat zpáteční směr, což do kopce k Ležkám nebylo zrovna jednoduché. Tentokrát jsem šla už téměř najisto a úspěch se dostavil. Kříž stál docela zarostlý a mírně nakloněný na kraji obce, osvětlovalo ho nízké podzimní slunce. Po zdolání bujného porostu bylo možné i osahat několik tajemných důlků, vyhloubených na temeni „hlavy“ kříže. Kámen stál čelem k žulovým skalám za vsí, jako by za ty věky, co tu stojí, mlčky pozoroval jejich proměnu v čase. Výška podobná, jako u předchozího kamene v Řepanech, jen kříž na tzv.hlavě byl tentokrát berličkový.

Bylo přede mnou dilema: spěchat na poslední motoráček do Blatna a nebo zůstat, alespoň zběžně si prohlédnout skály za vsí, a pak těch pár kilometrů dojít pěšky. Hádejte, kterou možnost jsem zvolila. Na prohlídku skalního města to nebylo, na to by byl třeba celý půlden. Měla jsem štěstí, že večerní slunce osvětlilo skály přesně ze strany, ze které jsem to potřebovala. Ale to až zase v jiném povídání. Když se mi Kapucín ztratil z dohledu, točila se lesní cesta k Malměřicím a dál na Blatno podél železniční trati, kroutící se mezi zalesněnými kopci. Na jednom z nich jsem zahlédla další žulové útvary. Podobných by se ve zdejších lesích asi dalo najít vícero, takže mám zase jako vždy důvod, proč se sem někdy znovu vrátit.

Fotografie:

1.+ 2. Kříž v Řepanech

3. Ležky - žulové skály

4.+ 6. Kříž v Ležkách

5. Kouzelné důlky v hlavě kříže

7. Kapucín

8. Cesta k Malměřicím s dalšími skalami v pozadí