Krajina 74 - Cesta od Smraďochu k Mariánským Lázním
Cesta od Smraďochu k Mariánským Lázním
Krátký úsek necelých 4 km modré trasy
mi připravil několik překvapení. Nejdříve mě značka vyvedla od ztichlého Smraďochu a poté po krátké cestě lesem mi poskytla neskutečnou podívanou. Na konci lesní louky porostlé bodláky stál veliký dům. Přes jeho okna prosvítalo slunce, uvnitř bylo prázdno a dokonce až nějak moc. Kdysi to možná byla honosná budova, dnes vás při pohledu na ní spíš přepadne smutek. Něco podobného jsem cítila kdysi dávno v Chorvatsku, když jsme projížděli krátce po chorvatsko – srbské válce v okolí Šibeniku okolo domů s čistými průstřely nejen po kulkách, ale i po střelách z děl. Tam to bylo o to horší, že se to asi 
neobešlo beze ztrát na lidských životech. Podobné nehezké monumenty v krajině mě vždy přivedou na myšlenky o smysluplnosti lidského počínání a o tom, jak málo je od zdravého rozumu k nízkým zvířecím pudům...
Později doma jsem se snažila dozvědět se o domu něco více. Jednalo se o penzion Nimrod, jehož část, z mé strany asi skrytá, by snad asi pořád měla být v provozu. Budova, kterou jsem viděla z lesní cesty, by se snad někdy měla rekonstruovat. Ale kdo ví, jak to všechno bylo, je a bude... Jisté je dnes jen to, že se s budovou penzionu a vlastně i okolím pojí několik tajuplných a občas až děsuplných historek.
Raději tedy rychle pryč. Asi o 2 km dál se
v lese z ničeho nic vynořila vodní plocha. Celá byla ohrazená drátěným plotem a není divu – jednalo se o vodárenskou nádrž. Pak už zbýval jen kousek z lesního klidu do civilizace – do rušných Mariánských Lázní.
Fotografie:
1. + 2. Nimrod
3. + 4. Vodní nádrž
