Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Krajina 57 - Zřícenina hradu Lopata

11. 3. 2012

Zřícenina hradu Lopata

Prvotním impulsem k cestě na hrad Lopata byla vlastně přírodní rezervace, rozkládající v okolí hradní zříceniny. Předpokládala jsem, že na konci dubna tu budou k vidění zajímavé jarní rostliny, což se mi potvrdilo. Bylo toho nakonec tolik, že si to zaslouží vlastní povídání.

Buližníkový suk, vlastně jeden z několika (ale menších) v okolí lákal osídlence už v pravěku, archeologické nálezy ukázaly na období asi 5000 př. n. l..Později se zde vystřídali lidé několika dalších kultur.

Ve 40. letech 14. století zde páni z Litic postavili hrad, který dostal jméno pravděpodobně podle tvaru hradní skály. Hradním pánem se stal Heřman, syn královského podkomořího z rodu Rousů. V té době hrad zažíval svou největší slávu. Vedl k němu most, který byl v přední části padací, vchod střežily dvě věže- jedna hranolová a druhá s kruhovým půdorysem. Vlevo na nádvoří stála velká patrová budova, obývaná asi hradním pánem. Celý tento areál byl obehnaný zdí. Níže pak bylo palisádou obehnané předhradí s hospodářskými budovami, stájemi a domy pro služebnictvo.

Heřmana zmiňují zápisy naposledy v roce 1397. Koncem tohoto roku Lopatu obléhalo vojsko královského hejtmana Prokopa. Nebylo divu, z hradu prý před tím prováděli výpady lapkové a Heřman s nimi byl pravděpodobně spolčený. Obléhání se zdařilo a hrad se stal majetkem krále Václava IV.

Panovník Lopatu na přelomu 14. - 15. století daroval za zásluhy Maršíkovi z Hrádku. Ten totiž se svými syny Janem a Habartem bojoval v řadách pánů Plzeňského kraje proti husitům. Usídlil se zde Habart, aby opět využíval hradu jako základny pro loupeživé výpady po okolí. Další obléhání proto na sebe nenechalo čekat, roku 1433 byl hrad obět dobit, zlotřilý Habart uprchl a později se prý usadil někde v Jižních Čechách. Vítězové obléhání hrad raději zbořili, aby se historie nemohla znovu opakovat.

Koncem 19. století zde začal provádět průzkum F. X. Franc, shrnuté výsledky je ho archeologických průzkumů ukazují naučné tabule na hradě a o jeho životě informuje tabule na okraji lesa u začátku cesty na hrad.

Nebýt množství lidí, směřujících za stejným cílem, jako my, byla by cesta rozkvetlým lesem nahoru na hrad docela příjemná. U zříceniny se přidalo několik mladých lidí, chystajících noční oheň. Vůbec se nedivím, že se stal hrad útočištěm loupežníků, tajemná atmosféra okolních lesů musela tomuto účelu hodně napomáhat. Potěšující je, že se zbytky hradu nenechaly úplně ladem, třeba dřevěný most nad roklinou působil dojmem nedávné opravy. Ze samotného hradu zbyly už jen nepatrné ruiny, takže věřím tomu, že noční posezení u ohně zde muselo mít velký úspěch. Jen si neumím představit, jak se podroušená na tomto tajuplném místě k ránu ukládám ke spánku....