Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Dobřany

Jak asi přišlo toto město ke svému optimistickému jménu? Odpověď naznačují informace na zadní straně turistické mapy. Původně to bylo místo, kde bydleli Dobřané – lidé, žijící na dobré půdě a vodě. První záznamy nás zavedou až do hluboké minulosti – někam do roku 1243. Zhruba po 30 letech se tato ves stala na půl tisíciletí součástí panství kláštera v Chotěšově.

Asi největší proslulost získalo dnes už město nikoliv místním dobrým pivem, ale asi největší českou léčebnou pro choromyslné, postavenou v 19. století. Místní areál má rozlohu 80 hektarů, což už je slušná plocha. Přestože si spousta Plzeňanů dělá legraci z toho, že stejně jednou v Dobřanech skončí, já jsem v areálu dosud nikdy nebyla. Naše zimní návštěva směřovala k jiným pozoruhodnostem – zdejším dvěma kostelům a starému gotickému mostu.

Na náměstí stojí původně gotický, později barokně přestavený (v 17. - 18. st.) kostel sv. Mikuláše s 45 metrů vysokou zvonicí. Mě sem však více lákal druhý kostel, stojící nedaleko. Ten vznikl v 18. století (stavba 1727 – 33) jako vrcholné dílo pozoruhodného plzeňského stavitele J. Augustona. Je to vlastně dvanáctiboká centrála se čtyřmi portály a nahoře s lucernovou vížkou. Díky těmto propozicím se o kostelu sv. Víta mluví jako o jedné z nejzajímavějších barokních staveb v Čechách. Matně si vzpomínám, že podobnou, ale asi menší stavbu jsem zahlédla při hledání menhiru jménem Baba v blízkosti severočeské obce Slavětín a podobná je i kaple v Mladoticích. Obě však určitě postavil někdo jiný.

Se jménem jejího stavitele jsem se setkávala takřka nepřetržitě od té doby, co jsem se začala zajímat o zajímavé plzeňské domy. Řadu z nich má „na svědomí“ právě Auguston a to jsem netušila, že to není jen v Plzni, ale v celém širokém okolí. Většinu těchto staveb mám zaznamenaných na fotografiích, bohužel část jen na „klasice“. Až se mi podaří doplnit digitální fotogalerii, určitě bych vám je chtěla někdy ukázat a doplnit je nějakým povídáním.

Vrátím se však k samotnému městu. Na závěr návštěvy nesměla chybět obhlídka starého mostu přes řeku Radbuzu. Kamenný most se klene až téměř za městem. Byl původně postaven v pozdně gotickém slohu, koncem 19. století se dočkal barokních úprav a poslední renovace přišla před 20 lety (1993 – 1994). Na mostě by asi měla stát socha Jana Nepomuckého, před 2 lety, kdy jsme zde byli, však ohrádka s podstavcem a údajem o vysvěcení zela prázdnotou. Pod mostními oblouky na několika nezamrzlých místech žebraly kachny o nějaké to sousto, jinak zde panoval klid, protože ruch města zůstal o kus dál blíže k náměstí. Celé toto vzpomínání mi připomíná, že by stálo se opět do Dobřan podívat, sednout si do nějaké místní cukrárničky (ve starých domech mají své osobité kouzlo) a podívat se zase kolem náměstí. Třeba to vyjde.

Více fotografií najdete ve fotogalerii Dobřany.

Fotografie:

1. Kostel sv. Mikuláše

2. Augustonův kostel sv. Víta

3. Kamenný most v Dobřanech