Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Krajina 2 - Rabštejn nad Střelou

17. 12. 2007

Rabštejn nad Střelou

Obrazek

Obrazek Cesta mezi dvěma skalnatými srázy se docela prudce svažuje dolů. Lemují ji sochy světců, umístěné na příkrých skalách okolo. Takto impozantně se dá vstoupit do nejmenšího městečka v Čechách – Rabštejna nad Střelou. Právě řeka Střela dává o sobě brzy vědět, neboť z této spodní strany prvními kroky musím překročit bystrou řeku po starém gotickém mostu ze 14.století. Z jeho výšky snadno obhlédnu údolí řeky, lemované starými staveními na jejím břehu. Rabštejn jsem navštívila už dvakrát, nabídnu vám Obrazek tedy fotografie jarní i letní z odstupu 3 let.

Po prudkém stoupání míjím smírčí kříž z 16.století, o kterém se zmíním v povídání o kamenných křížích této oblasti. Stále cestou do kopce si prohlížím průčelí starých roubených chaloupek, často těsně spojených se zbytky městských hradeb či rovnou zbytky původních skal. Vlevo zahlédnu barokní zámek z počátku 18.století i s jeho pečlivě upravenou zámeckou Obrazek zahradou. Na vrcholu stoupání stojím před širokým schodištěm, vedoucím k opravenému kostelu Sedmibolestné matky Marie z 18.století. Měla jsem velké štěstí, že moje první návštěva Rabštejna proběhla v období Velikonoc a v kostele proto probíhala mše, již bylo slyšet ven pootevřenými dveřmi. Mohla jsem nahlédnout dovnitř, což by se mi jindy asi nepovedlo. Samotný kostel lemují zbytky kamenných hradeb bývalého hradu, Obrazek z něhož dnes už zbyly jen zříceniny věží. Stačí obejít kostel a projít kolem zbořené hradní věže a ocitnu se na dohled od nejvyššího místa na této straně – skalou s dochovanou hradní věží. Nedalo ani moc práce vylézt nahoru, za což jsem byla odměnená výhledem na kostel a údolí.Pokud máte štěstí a nesejdete se tu s množstvím dalších lidí, toužících také po výhledu do údolí jako já, můžete se na členitém vrcholu skály Obrazek zastavit a chvíli vnímat atmosféru zdejšího místa, což zrovna tady jde velice dobře. Na jinou stranu, než je městečko, snadno přehlédnëte z okraje skalního ostrohu okolní údolí a hluboké lesy. Je to zvláštní místo s ještě zvláštnější atmosférou a vlastně se ani nedivím našim předkům, že se rozhodli stavět město právě tady i za cenu neuvěřitelné práce, kterou jim to muselo dát.

Po chvíli sestupuju zpátky dolů a pokračuju Obrazek směrem ven z městečka. Někde tady by měl být starý židovský hřbitov z 18.století. Není pro mě snadné ho najít, několikrát se vracím nazpět, než se mi podaří objevit správnou přístupovou cestu. Několikaúrovňový hřbitov nacházím na straně směrem k řece Střele a vchod do něj je docela maskovaný. Přiznám se, že na normální hřbitovy často nechodím, ale pokud se mohu podívat na některý starý židovský, nikdy neváhám. Hebrejsky sice neumím a židovské náboženství jsem nikdy nestudovala, možná ale právě proto mají tyhle staré hřbitovy s kamennými náhrobky pro mě nádech tajemna a velké pokory k něčemu nad námi. U rabštejnského hřbitova objevím vítanou nápovědu v podobě informační cedule nejen konkrétně o zdejším hřbitovu, ale o Obrazek židovských hřbitovech vůbec – jakým způsobem se pochovávalo, co znamenají některé symboly, proč se dávají kameny na náhrobky, proč musejí být hřbitovy speciálně orientované atd.. Ale tím vás nebudu zatěžovat, kdo bude chtít, určitě si to sám zjistí, nebo se na to může jet podívat právě do Rabštejna.

Opouštím hřbitov a vracím se směrem ke kostelu. Na to, jak je Rabštejn maličký, navštěvuje ho velké množství návštěvníků, které neustále potkávám, ať jdu kamkoliv. Leckdy je to až Obrazek nepříjemné, zvlášť, když jsou to návštěvníci hluční. Při mé první návštěvě městečka mě však jedna ze zdejších návštěvnic docela zachránila, protože poté, co jsem jí pomohla na nepřehledném místě vycouvat z plně obsazeného parkoviště, nabídla mi odvoz do Žihle, což se mi moc hodilo a ušetřilo 7km ostré chůze. Zbyly mi tak 2 hodiny do odjezdu vlaku, a ty jsem mohla vyplnit prohlídkou Žihle a napínavým hledáním jedné ze dvou žihelských kamenných Obrazek stél, ale to zase až v jiném povídání….