Kameny 10 - Zkamenělé dřevo
Zkamenělé dřevo na poli, co bys kamenem dohodil
Je to už mnoho a mnoho miliónů let (přibližně kolem 300 plus mínus nějaká ta padesátka), kdy vzrostlé rostliny či stromy dnes už neznámých rodů a druhů pohltila voda a bahno. Dřevo, které by normálně uhnilo či ztrouchnivělo na troud, se najednou ocitlo v prostředí, kam nemohl vzduch. Do nejmenších částeček dřevěné hmoty se dostaly různě zabarvené křemičité roztoky a změnily pomíjivé dřevo na věčný křemen, hrající různými,
povětšinou pastelovými barvami. Zkamenělé probarvené dřevo odpočívalo v bezpečí písku až do doby, kdy přišel člověk se svou novodobou technikou a vyzvedl rozpadající se kusy na povrch. Tak se původně živá pomíjivá hmota vlastně dobrala věčnosti. Dnes kolem zkamenělých kousků chodíme a obdivujeme všechny ty okrové, nahnědlé, šedé, červené a černé odstíny, vzájemně mezi sebou propletené a pokroucené. Mezi tím prosvítají letokruhy původního dřeva, takže se dá někdy i spočítat, kolik bylo stromu, když ho bahno nadobro pohltilo.
Pokud se ptáte, jak jsme ke zkamenělému dřevu přišli, odpovídám, že jako slepý k houslím J (tak už to v životě bývá). Rozhodli jsme se, že vyměníme nezajímavý šedý lomový kámen v našich miskách s rostlinami za nějaké hezčí nerosty a já si vzpomněla, že za vsí na poli jsem při procházce zahlédla pěkné bílé křemeny. 
Vzhledem k tomu, že vloni tam už rostla řepka a letos je pole stále zorané a leží ladem, dá se tam bez černého svědomí opatrně vstoupit a kameny si nasbírat. Myslím si, že možná naopak děláme zemědělcům službu, protože zrovna kamení není to, co by rádi na svých polnostech viděli. Vzali jsme starý batoh, staré boty a horá do částečně rozblácené ornice. Zajímavých kamenů tu leželo na povrchu mnoho, a tak jsme sbírali nejen ony bílé křemeny, ale i něco jako podivnou břidlici, které tu leželo docela dost. Doma jsme to rozložili po velkém zahradním stole, aby to trochu opršelo a ukázalo se, jak jsou vlastně kameny zbarvené.
Náhoda tomu přála, zrovna týden na to nás navštívil kamarád – kytičkář, kterému jsme v jedné chvíli sdělili i náš úmysl výměny kamenů, načež se on zadíval na skromnou výstavku nerostů na stole a sdělil nám, že jsme na poli nesbírali břidlici, ale zkamenělé dřevo. My jsme díky
tomu zajásali, protože máme v úmyslu vytvořit v miskách kompozice, do kterých budou právě takové kameny naprosto přesně zapadat. Asi tušíte, jak to dopadlo. Křemeny putovaly zpátky do batohu a my i s batohem zpátky na pole, kde jsme bílé kameny vyměnili za hnědé, červené a okrové zlomky zkamenělých prehistorických rostlin.
Dřevo pak už čekalo jen na kartáč a vodu, aby ukázalo, do jaké podoby se za ty miliony let vyvinulo a často to byla taková barevná krása a struktura, až se tajil dech. Hned bylo jasné, že všechny mezi rostlinkami neskončí, ale asi dostanou privilegium samostatné kompozice. Protože je takové nádhery jen pro nás škoda, podělím se s vámi, pokud chcete, alespoň na fotografiích ve fotogalerii Zkamenělé dřevo.
Náhledy fotografií ze složky Zkamenělé dřevo
